Srovnávání se – ano či ne?

Je dobré mít svůj vzor a nebo je lepší se s nikým a ničím nesrovnávat? Existují názory podporující jak jedno, tak i druhé stanovisko. My se dnes podíváme na oba tyto názory a zkusíme vybrat to nejlepší z obou světů. Je to vůbec možné?

Tak v prvé řadě. Je velmi těžké se s nikým nesrovnávat. Každý den na nás útočí nejrůznější ideály v podobě dokonalých párů, životů, životních stylů. Stačí se jen podívat na zeď Facebooku některých lidí a rychle nabudeme dojmu, jak úžasný život žijí. Tady je fotka z kafíčka s kamarády, pak nákupy a hned na to romantický výlet s partnerem. Je snadné podlehnout dojmu, že jejich život je nádherný, zatímco ten náš stojí za…..nic.

Pozor na tuto bludičku

To, že nesdílíme každou maličkost se svými “přáteli” neznamená, že náš život není dobrý. Je to falešná a neobjektivní iluze. Nemáme možnost se na život jiných podívat v jejich celé “kráse”. Netrávíme s lidmi celých 24 hodin, a tak nemůžeme vyhodnotit jejich opravdové pocity, které jsou zásadní pro spokojený život.

Dalším zdrojem ideálních životů jsou reklamy v televizi a v dalších médiích, které nám ukazují úžasné rodiny, které my možná nemáme a opět některé jedince může toto uvrhnout do deprese. Nezaměňujme jablka s hruškama. Reklama má prioritně za cíl prodat – tj. vzbudit emoce, které vás ke koupi přinutí. Neměla by sloužit k porovnávání nás samých.

Vzor by měl sloužit jako maják

Měl by ukazovat směr, kterým se chceme ubírat, protože právě takový směr nám vyhovuje a je v souladu s našimi životními hodnotami. To je ale vše, čím by pro nás vzor měl být. Neslouží tedy ke srovnávání já x on.

Směr už máme. Na cestě k našemu cíli se už nepoměřujeme s naším vzorem, ale jen se sebou samým. Jednoduše se to řekne, ale hůře udělá.

Jak se této pasti vyhnout?

Je potřeba vytvořit si záchranné mechanismy. Není to nic složitého. Ve svých kurzech s klienty vytváříme postupy přímo na míru, které jsou v souladu s jejich životním stylem. Vy můžete začít s jednoduchou sebereflexí.

Můžete ji provést například jednou ročně (u dlouhodobějších projektů), nebo i v kratších časových intervalech (pokud se jedná o kratší projekty).

Ono i takové týdenní ohlédnutí je velmi prospěšné. Nemusíte nic komplikovat. Stačí, když se například na konci týdne zeptáte sami sebe:

  • “Posunul jsem se tento týden aspoň o kousek ke svému cíli?”,
  • “Jsem na tom líp než před týdnem, měsícem, rokem?”.

Pokud ano, tak se pochvalte. Zlepšujete se a porovnáváte se s vaším minulým já.

Pokud si odpovíte ne, pak je potřeba provést korekci. Jak? I taková témata probíráme na konzultacích . Můžete si například položit následující otázky:

  • Je váš cíl stále aktuální?
  • Nebylo to jen impulzivní rozhodnutí?
  • Je váš cíl v souladu s vaší vizí?

Porovnání přístupů

Můj současný stav je lepší než ten minulý = úspěch

Můj současný stav je horší než stav mého vzoru = neúspěch (Tento přístup často vede k frustraci a špatným pocitům. Tento vlak nikdy nedohoníme).

Jak měřit svůj progres

  • Veďte si záznamy

Udržujte je jednoduché a přehledné, abyste se k nim často a rádi vraceli. Rychle zapomínáme a to, co je dnes úspěchem, se zítra může stát samozřejmostí, proto jsou záznamy důležité. Forma (mobil nebo deník) je už vedlejší. P

  • Pavidelně se ohlížejte zpět

Najděte si pravidelně čas na zastavení. Připomeňte si své úspěchy a použijte je jako palivo pro úspěchy budoucí.

  • Vždy se srovnávejte jen sami se sebou

Každý z nás má totiž jiné podmínky, měl jinou startovací čáru a proto je nesmysl srovnávat se s nesrovnatelným.

A co vy? S kým nebo čím se srovnáváte? Jaké jsou vaše zkušenosti? Napište mi na: dan@danielondrejik.cz

Dan

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.